Plemena 7,8,9

12. února 2012 v 8:44 | majitelka |  Koně

Irský cob

Původ a historie plemene Irský cob

Irský cob, hovorově irský tinker je velmi atraktivní kůň, výrazný především svým strakatým zbarvením, hustou hřívou, ohonem a rousy.

O vznik tohoto atraktivně skrvnitého typu koně se zasloužili irští cikáni již ve středověku. Tinker v překladu znamená dráteník, což bylo právě povolání cikánů a chudých kočovníků. Irský cob vznikal křížením clydesdalů, fellského a daleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirů. Koně s nestálou barvou ve formě velkých barevných ploch střídající bílou barvu s hnědou, černou či, vzácněji, i rezavou, byli bez výjimky mezi tehdejšími, často vznešenými, chovateli zcela opomíjeni a nežádáni. Proto se jich ochotně a často i velmi levně rádi zbavovali, což bylo pro "nomády Evropy" vítanou skutečností. Romové vynikali citem pro chov a rychle nabývali užitečné znalosti.

Kočovný způsob života cikánů vyselektoval nenáročné a odolné koně, kteří si vystačili i s velmi chudou pastvou. Při putování po ostrově měli cikáni možnost křížit tajně své klisny s čistokrevnými hřebci. Pečlivým a rozvážným výběrem se ustálily charakteristiky tohoto poněkud mohutnějšího a nepřehlédnutelného koně. V roce 1685 anglický král James II. vydal povolení k obchodování s těmito koňmi. Velký koňský trh se konal v Appleby, přetrval do dnešních dnů a bývá zde na prodej kolem 4000 - 4500 koní a ceny se pohybují mezi 1500 - 6000 librami. Další trh se koná koncem srpna v Ballyastle (Ulster), je to vůbec nejstarší koňský trh v Irsku, datuje se od počátku 15. století.

Charakteristika

Irští cobové se vyznačují dobromyslností a rozvážností. Jen tak něco je nerozhodí, ovšem mají sklon k tvrdohlavosti. Většinou není problém je ovládat.Neobvyklá je jejich náklonnost k vodnímu prostředí, louží počínaje a mořem konče. Milují společnost stádových druhů stejně jako koupání.

Popis tohoto koně

Hlavu je možno definovat jako středně dlouhou, v profilu rovnou, uši bývají menší, oko živé. Na nose vyrůstá štětička. Krk má být silný, ne příliš krátký, vysoko nasazený, s velmi hustou hřívou, jenž pokrývá obě strany šíje. Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Toto rozpětí umožňuje široké možnosti stavby těla, které jesouměrně stavěné, proporce jsou harmonické a vyrovnané. Nezaměnitelným znakem jsou dlouhé, mohutné rousy na končetinách, vyrůstají už od poloviny předního hlezna a kryjí zadní spěnky. Irský cob se chová obvykle ve dvou barevných variacích. Černobílé zbarvení je zváno piebald a hnědobílé skewbald. Vzácněji se objevuje tříbarevný kůň, případně vraník nebo hnědák se světlými odznaky. Oči následují různobarevnost srsti a není nutné, aby byly obě stejné barvy. K pravidelné údržbě je nezbytné kartáčování, hlavně péče o rousy, nejen z estetických, ale i ze zdravotních důvodů jako prevence podlomů.

Využití Irského coba

V Irsku existují "půjčovny koní", tam je možno si zapůjčitirského coba i s vozem pro dovolenou ve stylu kočovných cikánů. Irský cob zvládá práci jezdeckého i tažného koně. Poslední dobou stoupá jeho význam v hiporehabilitaci.
Irský cob - Koně, fotografie koní - Irský cob

Slovenský teplokrevník

Původ a historie

Všichni teplokrevníci pocházející z bývalého Československa jsou plemena, která vznikla v době Rakouska-Uherska. Na vývoji tohoto plemene se podílelo mnoho vlivů (český, maďarský, rakouský, ale i polský). Základem však zůstává vliv uherských plemen.Slovenský teplokrevník z Topoĺčianek je založen především na plemenech Nonius, ale měl zde také vliv kmen Przedswit, Gidran a Furioso.

Původně se v chovu západoevropská plemena skoro vůbec nepoužívala. K přílivu krve trakénských a hannoverských koní došlo až v nedávné době.

Na Slovensku byl chován slovenský teplokrevník ve třech výkonnostních typech (těžkém, lehkém a středním).

Dnes se na Slovensku chovají koně kmene Nonius mohutného a kostnatého typu s všestrannou užitkovostí. Od roku 1995 je toto plemeno chováno na základě oprávnění k vedení plemenné knihy, které bylo vydáno Ministerstvem zemědělství ČR dne 13. 10. 1995. V České republice je vedena plemenná kniha slovenského teplokrevníka. V roce 2004 zde bylo zaregistrováno 55 plemenných hřebců a až 900 klisen.

Popis

Slovenský teplokrevník je moderní, mnohostranný kůň.Má střední tělesnou stavbu, trup je mohutně stavěný s obdélníkovým rámcem. Má ušlechtilou hlavu s rovným nebo mírně štičím profilem. Krk slovenského teplokrevníka je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Má výrazný kohoutek, přecházející ve výborně utvářený trup, široký rovný hřbet, který je delší. Hrudník je dostatečně hluboký. Široká záď je dobře osvalená, kříž je rovný a bedra jsou dobře vázaná. Osvalení bérce je mohutné, zůstává v souladu s celkovým vzhledem. Toto plemeno má hodně robustní trup a velmi kvalitní končetiny. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkně tvarovaná, pevná. Svou velikostí se však zdají poněkud malá v poměru k velmi statnému tělu.

Charakteristika

Slovenský teplokrevník vyniká jezdeckými vlastnostmia má dobré, energické chody. Slovenský a český teplokrevník nezapřou svůj smíšený původ. Obě plemena jsou stále na programu šlechtitelů. Představiteléslovenského teplokrevníka jsou pevní s dobrou tělesnou konstrukcí. Mají mnoho znaků připomínající kočárové předky ovšem s proměnlivou mechanikou pohybu. Slovenský teplokrevník se zpravidla dožívá vysokého věku. Mezi jeho dobré vlastnosti patří to, že se těší dobrému zdraví, je vytrvalý, navíc také skromný a nenáročný s velmi dobráckou povahou. Je ovšem živější než český teplokrevník a často mívá až ohnivý temperament. Ale i přesto je velmi dobře ovladatelný.

Nejčastějším zbarvením tohoto plemene je ryzák a hnědák.

Plemenné znaky

Výška v kohoutku slovenského teplokrevníka je 163 až 170 cm.

Využití

Slovenský teplokrevník je všestranně využívaným koněm. Pro své energické chody slouží i jako lehký kočárový kůň, lehká tělesná stavba ve spojení s vysokou výkonností a živějším temperamentem přináší vynikající jezdecké vlastnosti s vysokým skokovým potenciálem. Nezřídka je také využíván pro rekreační ježdění. Jeho majitel by měl být již zdatnějším jezdcem a počítat s živým temperamentem slovenského teplokrevníka.
Slovenský teplokrevník - Koně, fotografie - Slovenský teplokrevník

Hucul

Původ a historie hucula

Původ hucula je opředen tajemstvím. Ani sami odborníci se nemůžou shodnout na jednotném názoru. Někteří tvrdí, že patří k plemenům stepního koně, jiní, že k plemenům koně severního. Převažují ovšem znaky nejzápadnější větve tarpana, které řadí toto plemeno do skupiny orientálních koní a podskupiny tarpanovitých koní. První písemné zmínky o neobyčejných obratných koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu, pochází již z období kolem roku 100 našeho letopočtu. Jméno potom nese po rumunských zbrojnících Huculech, kteří přišli do Karpat v šestém století.

Charakteristika

Hucul se dožívá vysokého věku. Přitom je skromný, velmi odolný a také přizpůsobivý i drsným horským podmínkám. Nevadí mu ani nízké zimní teploty. I přes svou menší velikost je velmi silný. V terénu vyniká jistým krokem. Naši předci chovali dříve huculy po celý rok na pastvinách a přikrmovali je jen zřídka. Přesto, že jde o tvrdého, pracovitého, učenlivého a vytrvalého koně, vyniká vyrovnanou psychikou a klidným temperamentem. Stejně jako řada jiných koní jsou huculové citliví na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.

Popis plemene Hucul

Hucul je pevně stavěný kůň se silnou kostrou, má hrubší hlavu s rovným, neméně často s klabonosým profilem. Jeho krk je krátký, svalnatý a vysoko nasazený. Hřbet s nižším koutkem je velice pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a hustý, stejně jako hříva a kštice. Nohy hucula mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité.

Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci nebo plaváci všech odstínů, méně potom ryzáci a vraníci. Typickým znakem pro hucula je výrazný úhoří pruh. Srst je spíše dlouhá, hrubá a hustá. Tím se velice dobře přizpůsobuje nepříznivým vlivům počasí. Bíle znaky jako například lysinky nejsou u huculů žádané a prozrazují cizí vlivy. Kopyta s tvrdou a odolnou rohovinou jsou pravidelná. Vyznačuje se spíše kratšími ale pravidelnými chody. Další z předností tohoto menšího plemene je pevné zdraví a zároveň také dobrá plodnost. Hříbata se přitom většinou pravidelně a bezproblémově vyvíjejí.

Plemenné znaky

  • Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 - 6 letech.
  • Plně výkonný zůstává až do 25 let, často se dožívá 30 let a více.
  • Kohoutková výška se pohybuje u klisen 134 - 142 cm a u hřebců 136 - 144 cm.
  • Obvod hrudi je u klisen 160 - 180 cm a u hřebců 165 - 185 cm.

Využití hucula

Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která se příliš nehodí do sportu. Skutečně se ani v nejmenším nejedná o krásného a elegantního koně. Rozhodně je ale spolehlivý, skromný, vytrvalý obratný a především klidný. Právě tyto vlastnosti byly využity už v první světové válce, kde sloužil jakou houževnatý a výkonný kůň, který podával stoprocentní výkony jako tahoun i jako kůň jezdecký.

Hucul je také nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a stejně tak dobře si poradí s každou překážkou na cestě. Je mistrem v brodění dravými vodními toky a to i s kamenitým dnem. Osvědčil se také při pohybu po nezpevněné suti, kde se vyrovnal pohyblivosti koz. V těžkém terénu se snadno vyrovná i osvědčeným mulám.

Hucul - Koně, fotografie koní - Hucul

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama